Disky pro cloud: Jak se vyh­nout nás­trahám HDS a ven­dor lock-inu

Pokud chcete využí­vat vše jako službu – může to být v rám­ci XaaS nebo mul­ti­cloudu – pak ten­to článek pro vás není a vlast­ně otázku stor­age neřešíte. Pokud ale chcete mít pod kon­trolou fyz­ické zařízení, na které se ukládá vše z vaší firmy – napřík­lad při využití hybrid­ního cloudu nebo privát­ního řešení – pak je pro vás nejvýhod­nější využít příst­up soft­warově defi­no­vané storage. 

Proč ale zrov­na tato tech­nolo­gie? Jaké jsou jiné možnos­ti? A kter­ou vrstvu IT infra­struk­tu­ry vlast­ně řešíme? To všech­no jsou otázky, které si nyní společně zodpovíme. 

Slo­vo úložiště je ve světě IT prokletým ter­mínem. Pro­to si ho vyhradíme pouze na SaaS, který posky­tu­je možnost uklá­dat uži­va­tel­sky gen­erovaná data a soubo­ry. Spous­ta lidí si pod slovem cloud vybaví právě úložiště – Drop­box, iCloud nebo Google Disk. Tyto aplikace ale necháme stra­nou a podíváme se do nižších úrovní IT infra­struk­tu­ry, kde mají tyto aplikace uložená data. 

Schvál­ně ten­to pojem nepřek­ládáme, jed­nak, pro­tože to je běžný post­up v IT u této tech­nolo­gie, jed­nak aby­chom nevyvolá­vali zmatení. Pod ter­mínem stor­age se skrývá fyz­ické zařízení nebo skupina fyz­ick­ých zařízení, která slouží jako úložiště. 

Sem se uklá­da­jí nejen uži­va­tel­sky gen­erovaná data a soubo­ry, ale také vešk­erá data pro správný běh všech firem­ních sys­témů a aplikací (data­báze, pro­gramy nebo aplikace). 

Jak nad­pis napovídá, jed­ná se o soft­ware, který řídí prá­ci stor­age a umožňu­je prá­ci s uloženým obsa­hem. Tato část je pro naše zkoumání klíčová, pro­tože ona urču­je, jestli a jak můžete se svou stor­ageí naklá­dat v cloudu. 

Jed­nou možnos­tí je hard­warově defi­no­vaná stor­age (HDS), kdy je SW poskyt­nutý pří­mo výrobcem zařízení. Druhým přís­tu­pem je soft­warově defi­no­vaná stor­age (SDS), která pomocí open­sour­cov­ého soft­waru umožňu­je vytvářet stor­age s možnos­tí připo­jení do cloudu bez ohle­du na typ posky­to­vatele jed­notlivých zařízení. 

Ten může být ve for­mě objek­tů, bloků nebo souborů. Typ obsahu se bude lišit podle toho, jaké máte poža­davky a k čemu je chcete používat. 

Pozor ale! Moh­lo by se totiž stát, že si vyberete stor­age, která neb­ude vyhovo­vat zbytku vybrané architek­tu­ry. Kom­pat­i­bil­i­tu musíte zajis­tit u oper­ačního sys­té­mu serverů a také vir­tu­al­iza­ční platformy. 

Nyní, když jsme na ste­jné vlně s názvoslovím, můžeme si zod­povědět násle­du­jící klíčovou otázku: Proč je tak důležité jít o ty vrstvy infra­struk­tu­ry níž, až na úroveň SW pro storage? 

Rozdí­ly mezi hard­warově defi­no­vanou a soft­warově defi­no­vanou stor­agí jsou velké a mohou sehrát klíčovou roli v tom, zda inves­ti­ci do hard­warového vybavení použi­jete efektivně. 

Už jsme se dotk­li toho, že u HDS je SW spjatý se samot­ným výrobcem. A to může být velkým prob­lémem. Ten­to příst­up spadá do pasti s názvem ven­dor lock-in. 

Jak­mile zprovozníte toto řešení a dojde k potře­bě výměny disků, musíte si dát velký pozor na to, co nakupu­jete jako náhradu. Musí to být nejen zařízení od ste­jného výrobce, ale také přes­ná náhra­da pro původ­ní zařízení, pro­tože SW pro stor­age bývá v tom­to pří­padě vel­mi vybíravý. 

SDS je ale open-sour­cové řešení, takže tyto prob­lémy ve většině pří­padů odpada­jí. Dokonce do takové míry, že můžete použí­vat hard­ware od libo­vol­ných posky­to­vatelů a kom­bi­no­vat ho do jed­né stor­age, kter­ou pak soft­ware spravuje. 

Ano, i to se ještě v dnešní době může stát. Nestává se to čas­to, ale i tak musíte být opa­trní. Přís­tu­pem HDS si totiž můžete zavřít dveře do cloudu. Nemusí totiž být kom­pat­i­bil­ní s řešením, které jste si vybrali. 

Navíc nemusí pod­porovat for­mát S3, který může být potřeb­ný pro správné fun­gování vybraných aplikací. 

U SDS tato omezení nehrozí, pro­tože už byla vyv­in­utá s clou­dem na mysli. 

Odpověď je vel­mi jednoduchá. Pokud s ní naložíte správně, dosáh­nete na neje­fek­tivnější využití velké inves­tice do hardwaru.