Když nevíte, jak se správně zeptat AI, zeptejte se AI

V bance se Lukáš věnuje umělé inteligenci jako kompetenci. Zajímavé přitom je, že inspiraci hledá i při hraní deskových her, kde se snaží prakticky využívat AI. ​„Každý hráč to zná. Můžete hru znát sebelépe, ale vždy se najde situace, která vás překvapí, a vy se jí snažíte vyřešit co nejlépe, aby hra, a hlavně hráči, neztratili tempo a celý zážitek nezkazilo neustálé listování v pravidlech. A to AI řeší za vás,“ vysvětluje. 

V České spořitelně jde o první případ, kdy mají všichni zaměstnanci osvojit stejnou kompetenci, a to konkrétně efektivní využívání AI. Podle něj je to logický krok, protože umělé inteligenci se dnes nelze vyhnout. Přirovnává ji k angličtině, bez které se dříve nebo později neobejdeme. ​„Je možné bez ní žít, ale je to jako snažit se dnes fungovat bez internetu nebo smartphonu. Jde to, ale člověk se tím sám vyřazuje ze hry,“ říká. Pokud chce Česká spořitelna patřit mezi lídry v této oblasti, je podle něj klíčové, aby AI neovládala jen skupina nadšenců, ale skutečně všichni. 

Efektivitu práce s AI nevnímá pouze skrze běžná měřítka, jako je úspora času nebo nákladů. Za zásadní považuje moment, kdy díky ní člověk dokáže dělat věci, které dříve neuměl. Sám uvádí, že nemá IT background ani neumí programovat, přesto si dokáže během pár hodin vytvořit aplikaci. ​„Za mě je práce s AI dlouhodobá investice, která se vám několikanásobně vrátí,“ dodává. Velkým tématem je také promptování. Přestože dnes existují celé příručky, jak správně formulovat zadání, očekává, že význam této dovednosti bude postupně klesat. Přirozený jazyk je stále důležitější a samotná AI dokáže s tvorbou promptů pomoci. ​„Stačí se jí tedy zeptat, jak se máte správně zeptat,“ říká s nadsázkou. 

Práce s AI podle něj rozvíjí i další schopnosti, které s ní na první pohled nesouvisejí. Klíčová je imaginace, tedy schopnost přicházet s novými nápady. Technologie se neustále zlepšují, ale limitem zůstává lidská představivost. Důležitý je také mindset, nebát se změnit svůj pohled na věc a mít chuť zkusit věci dělat jinak než obvykle. 

Ve své každodenní práci využívá Copilot, který mu pomáhá se sumarizací schůzek, úpravou textů, brainstormingem nebo přípravou prezentací. Nemá ale pevně dané úkoly, které by vždy delegoval na AI. Spíše si vybudoval návyk, kdy u každé činnosti zvažuje, zda by mu AI mohla pomoci. Podobný přístup doporučuje i v osobním životě. Podle něj neexistuje žádný univerzální ​„zlatý prompt“, který by fungoval za každého. Klíčem je zkoušet, experimentovat a sdílet zkušenosti s ostatními. 

Zajímavý pohled nabízí i na hranici mezi využíváním AI a ​„podváděním“. AI podle něj skvěle pomáhá překonat tzv. syndrom prázdné stránky. ​„AI vymyslí první draft a ten už si doladíte podle sebe, dáte obsahu ​“svou” podobu. Hlavní je nedostat se do situace, kdy si necháte pomocí AI vygenerovat kompletní email, do kterého vůbec nezasáhnete, a další uživatel použije AI na to, aby mu jej shrnula a odpověděl,“ doplňuje. 

Ve vzdělávání vidí velký potenciál především v AI agentech, tedy nástrojích navržených pro specifické úkoly a potřeby. Přesto má za to, že jejich možnosti zatím zdaleka nejsou plně využité. Firemní heslo ​„zkoušej, sdílej, inovuj“ podle něj dokonale vystihuje i samotnou podstatu AI. Ta nabízí bezpečný prostor pro experimentování bez obav z chyb. ​„AI vytváří skvělé psychologické bezpečí pro vaši práci i tvorbu,“ říká.

Velký dopad má AI také na leadership. Vidí posun od jejího vnímání jako nástroje k roli strategického partnera. Díky rychlému zpracování dat může leader činit informovanější rozhodnutí a ušetřený čas věnovat lidem, rozvoji týmu a inovacím. 

Závěrem se dotýká i toho, proč má AI tendenci uživatele chválit a souhlasit s nimi. Je to dáno způsobem, jakým jsou jazykové modely trénovány – mají být nápomocné a zdvořilé. ​„Je to takový digitální ​‚yes-man‘,“ říká. Doporučuje proto AI aktivně vybízet ke kritice. ​„Pokud se vám něco nelíbí, řekněte jí to,“ dodává. Právě kritická zpětná vazba může podle něj posunout nejen práci, ale i samotného uživatele.