Nahradí AI ped­a­gogy? Nikdy! Ale usnad­ní jim prá­ci a sblíží je s gen­er­ace­mi v lavicích…

Mod­erní tech­nolo­gie do školy patří. Né že né. Mohou pomo­ci s kdečím. Tře­ba s doučováním. Nebo s inkluzí. 
Či naopak s rych­le­jším rozvo­jem žáků, které ​„zprůměrovaná“ výu­ka srdečně nudí, pro­tože jsou dávno dál. S AI můžou být napřed ještě víc. Bez potře­by ped­a­goga nebo jen s jeho let­mou nav­i­gací, kam by mohli na výletech s AI ještě zabrousit. 
AI prostě může pomo­ci s per­son­al­iza­cí, tj. s indi­viduál­ním přís­tu­pem k žákům, na který při stan­dard­ním provozu ani sebevýkon­nější uči­tel nena­jde čas. Vir­tuál­ní asis­ten­ti a chat­boti již dnes ve vyv­in­utějších koutech plan­e­ty pomáha­jí s doučováním a odpoví­da­jí v reál­ném čase na všetečné otázky, čímž pod­poru­jí indi­vid­u­al­izaci vzdělá­vacího pro­ce­su, jeho přizpů­sobení svébyt­ným potře­bám každého jedince.

Opravy testů a píse­mek? Na papírové věže mohou učitelé radost­ně zapome­nout… Nem­lu­vě o spoustě jiné admin­is­tra­tivy, učeb­ních plánech a dalších chuťovkách. 
Škodolibá poznám­ka na okraj: Mnozí by si možná trou­fli tvrdit, že si AI poradí i s nejrozšířenější škol­ní aplikací Bakalář, která je v mno­ha ohledech s logik­ou dost na štíru.

AI je v očích mno­ha lidí skvělá. V každém pří­padě je náram­ně pohodl­ná. A na beztrest­nou lenost se zvyká rych­le. Což je i rizikem AI. Proč bych měl únavně pro­táčet svůj mozkový závit, když za mne AI všech­no vymys­lí? Jenomže… Zdravý sel­ský rozum je zdravý sel­ský rozum. Fun­gu­je bez bater­ií, nabí­ječky a zásu­vky. Mno­hdy nám pomůže najít i nějaké abso­lut­ně orig­inál­ní řešení, po kterém AI ve svých datových análech marně pátrá. A je to jen zdravý sel­ský rozum (momen­tál­ně se masku­je pojmem kri­t­ické myšlení), který nám umožní nachy­tat AI takz­vaně na švestkách. Hol­ka totiž zatím dost čas­to kecá, blu­fu­je a vym­lou­vá se, že neví… 
V ověřování infor­ma­cí a analýzách také dosud není AI úplně sil­ná. Klid­ně nám naservíru­je blud, který se ovšem v jejích mega­dat­e­ch vysky­tu­je tak čas­to, že ho má za prav­du. A analýzy? Totéž. Čer­pá z těch, co už se dělaly. A pokud byly všech­ny na hlavu, ste­jně jsou to podle ní ty pravé… Je ovšem fakt, že trpěliví ji dokážou mno­hé naučit. Nejprve si ale muse­jí osvo­jit myšlení v jejích man­ti­n­elech. Zvlád­nout myslet ​„AIčkově“. A o to právě ve vzdělávání primárně jde.

Řeší se i sociál­ní otáz­ka, kter­ou je demokrat­ický příst­up k pokročilým tech­nologiím. Sice už přestává být až tak velkým prob­lémem, pro­tože je AI zdar­ma dos­tup­ná na řadě smart­phonů, jenže… Pokročile­jší vari­anty AI zase tak úplně za pár šupů nej­sou. Vytuněnější smart­pho­ny ostat­ně také né. 
Nezaned­batel­ná rizika rovněž před­stavu­je snazší zneužití osob­ních dat dětí. A v neposled­ní řadě nedostatečná ochrana soukromí. 

Takže AI ve školách určitě ANO, ale pod kon­trolou – mravní, etick­ou, množstevní a tak dále. S prstem non­stop na spoušti samopalu zdravého rozu­mu. Tenhle oříšek se už ostat­ně snaží rozlous­knout exper­ti v EU, nicméně se zatím zdá, že na něm při­j­dou min­imál­ně o pár zoubků. 
Naše škol­ství asi neb­ude to, které by jim moh­lo radit. Ste­jně však má nejvyšší čas, aby s AI zača­lo opa­trně, s roz­va­hou, a přede­vším s oním zmíněným zdravým sel­ským rozumem pra­co­v­at. Nebát se a začít, řekl by dnes možná tatíček Masaryk. 
A rodiče, kteří vědí, že jakékoli školy již po desetiletí nej­sou místem, kde bychom se toho naučili nejvíce a nejlépe, mají šan­ci: Buď mohou svá dít­ka do svě­ta AI uvést sami, nebo s nimi do něj pronikat pospolu. Ó jak obo­hacu­jící a sbližu­jící společná aktivita!

Kde ale najít konkrét­ní rady, jak zavést AI do vzdělávání? U Evy Nečasové v jejím pro­jek­tu AI dětem. O AI jen nevyk­ládá, ale učí a inspiru­je, jak a kde ji ve vzdělávání využít. 
Podob­ně jako to děla­jí v zahraničí. 
– Ve Fin­sku je napřík­lad AI začleňová­na do výuky již na ZŠ.
Ovšem s důrazem na etiku a kri­t­ické myšlení. 
– Eston­sko využívá pokročilé dig­itál­ní vzdělá­vací plat­formy, které umožňu­jí indi­viduál­ní výuku. 
– USA (zejmé­na MIT Ini­tia­tive on AI & Edu­ca­tion) přicháze­jí s pro­jek­ty zaměřený­mi na pod­poru výuky prostřed­nictvím stro­jového učení. 

Kněž­na Libuše by nás asi s touto vizí poslala někam. Nevyléčitel­ní opti­misté však věří, že je reál­ná. Jisté je, že k tomu, aby mohla AI ve vzdělávání naplnit svůj poten­ciál, je nut­ná sys­tem­at­ická strate­gie.
Pro začátek jen tři bodíky: 
▸Je tře­ba vyškolit učitele. Říct jim, co a jak mohou ve výuce s AI dělat. Jak stu­den­ty ped­a­gogiky, tak více či méně ostřílené bardy v praxi. Neučit je nic moc konkrét­ního, pro­tože vývoj jde dopře­du tak rych­le, že jim to za 14 dní může být k niče­mu. Snažit se, aby úlo­hu dig­itál­ních tech­nologií ve výuce přede­vším pochopili, vcítili se do ní. Ostat­ní už snad při­jde samo. 
▸Spolupra­co­v­at s tech­no­log­ick­ý­mi fir­ma­mi, jako jsou Google, Microsoft a IBM. Jsou to právě ony, které můžou školám nabíd­nout plat­formy a nástro­je pro výuku na bázi AI. 
▸A pro­tože v dnešním propo­jeném světě skutečně všech­no sou­visí se vším, nikdy AI neizolo­vat napřík­lad jen do hodin infor­matiky, dig­itál­ní gramot­nos­ti apod. AI je nový nas­troj myšlení! A myslet přece potře­bu­jeme v každém vyučo­vacím před­mě­tu. Ba i v tělocviku.
Nebo při konzu­maci obě­da ve škol­ní jídel­ně. V každé vteřině našich živ­otů! Když nám zrov­na doj­dou vlast­ní men­tál­ní síly, AI je může zas­toupit. Důležité ale je, aby je nenahradi­la zcela a trvale.
Pro­tože – co si budeme poví­dat – naše inteligence přece MUSÍ BÝT LEP­ŠÍ než ta umělá! A to i kdy­by neby­la. Vždyť je naše! Doved­la nás až do této dig­itál­ní infor­mační smršti, v níž teď lapáme po dechu! Přesto ji nade vše milu­jeme. Voní nám chy­ba­mi živ­ota. Z nichž se samozře­jmě stále naučíme nejvíc… O tom žádná. 

Ještě více se dozvíte zde: ⁠https://​aide​tem​.cz.