Para­dox spa­mu. Může ho být čím dál víc, jeho výskyt ale klesá

Když to s jen mírnou nad­sázk­ou pře­ne­sete do svě­ta e‑mailů, dostanete podob­ný výsledek: s prvním mailem, který se ve for­mě jed­niček a nul pře­nesl z jed­no­ho počí­tače na druhý, se někde objevil i první nápad, jak z nové tech­nolo­gie udělat prostředek pro své nekalé cíle. A nemusí jít hned o dig­itál­ní vloupačky – stačí zneužít mailu tak, aby se stal bom­bardérem pro kober­cové nále­ty, jež nebo­hým uži­vatelům inter­ne­tu zaplní e‑mailovou schránku nerel­e­vant­ním obsahem.

Spam čili masově šířené nevyžá­dané sdělení přit­om před­běh­lo i samot­nou tech­nologii inter­ne­tu a e‑mailu. Spam se chytl už před­cháze­jící tech­nolo­gie, která poprvé umožni­la oslovit masové pub­likum, totiž vynálezu telegra­fu. První spam svého druhu tak poc­til svět svou exis­tencí v roce 1864, kdy se na všech­ny strany rozletěl první nevyžá­daný telegram (týkal se služeb zubaře a cílil přede­vším na poli­tiky). Bylo to něco tak ohavného, že se z toho stal rych­le main­stream – a během velké hospodářské krize v Americe už šlo celkem o ever­green, v jehož rám­ci se po telegra­mu šíři­ly přede­vším né tak úplně věro­hod­né investiční nabídky. 

Jak­mile se pak objevil první inter­net, hned na něm do nové doby přisur­fo­val i první spam (ačko­liv se mu tak ještě neříka­lo).
Památ­ného dne 3. květ­na 1978 se na před­chůd­ci dnešní globál­ní sítě ARPANET rozletěla 393 uži­vatelům (což bylo tehdy závrat­né čís­lo) rekla­ma na nový mod­el počí­tačů od firmy Dig­i­tal Equip­ment Cor­po­ra­tion.
Teprve 5. břez­na 1994 byl však inter­net v takové kondi­ci, aby se dvě­ma právníkům vyplati­lo rozes­lat his­toricky první komerční spam – totiž rekla­mu na právní služ­by pro imigranty.

V roce 2022 se každý den rozes­la­lo více než 162 mil­iard spamů, z čehož vyplývá otáz­ka: jak je možné, že máme v e‑mailu vůbec ještě něco jiného než spam? A co je zají­mavější: jak je možné, že čím větší je rozšíření inter­ne­tu po zeměk­ouli, tím menší počet spamů je v posled­ních dvou dekádách zaz­na­menáván? Skutečně, zatím­co v roce 2011 tvořil spam pozoruhod­ných 80 pro­cent všech e‑mailů, v roce 2020 už to bylo jen 50,37 pro­cen­ta, a v roce 2023 dokonce 43,6 pro­centa.

To nás vrací k úvod­ní­mu přirovnání k inter­ne­tovým padouchům a poli­cistům. Ano, padouši mají ve zneužití tech­nolo­gie náskok, ale inter­ne­toví strážní­ci jim jsou v patách. Narůs­ta­jící roli v tom hra­je využití nástro­jů umělé inteligence, přede­vším v oblasti detekce spa­mu a jeho fil­tro­vání. Posky­to­vatelé e‑mailových služeb i bezpečnos­t­ní firmy na ten­to úkol nasazu­jí neu­ronové sítě, které nadlid­sk­ou rychlostí se šířící spam iden­ti­fiku­jí rychlostí ještě nadlidštější podle opaku­jících se vzor­ců jeho obsahu, tit­ulků i rep­utace odesílatele.

Tyto mod­e­ly pak podle ros­toucího datase­tu nových a nových spamů zdokon­alu­jí své rozpozná­vací schop­nos­ti a na míle tak překoná­va­jí dřívější metody, které fun­go­valy na prin­cipu fil­trů. Fil­try sice třídi­ly spamy podle konkrét­ních pravidel, ale za neustále se učící­mi neu­ronový­mi sítě­mi zaostávají.

Zají­mavé je, že i když tvůr­ci spamů vyrazí do pro­tiú­toku fíglem, kdy rozpoz­natel­ný text nahradí obrázkem, aby tak obešli detekční schop­nos­ti pro­tispamových umělých inteligencí, exis­tu­jí už nástro­je na rozpoznání takových obrázků – vizuál­ní mod­e­ly umělé inteligence, které znovu kat­e­go­rizu­jí obsah na zák­ladě všech podob­ných kousků. Ste­jně tak už je umělá inteligence na vzorku dosavad­ních spamů schop­na rozpozná­vat charak­ter­i­stické vzorce toho, odkud, kdy a jak se spamy šíří, a podle těch­to pravidel správně odhadne i ty, které ještě nikdo neposlal.

Síly dobra tak konečně získá­va­jí před sil­a­mi tem­no­ty náskok. Ale bit­va nekončí – nástro­je umělé inteligence už samo sebou nasazu­je i druhá strana. A s jazykový­mi mod­e­ly neby­lo nikdy možné nap­sat a rozes­lat spam tak neu­věřitel­ně rych­le a v tak ohro­mu­jícím množství jako právě dnes.