Vlak, kód i stabilní provoz. Jak vypadá den v životě softwarového vývojáře?

Vede sedmičlenný tým, který je vlastně vstupní branou do banky – stará se o nově příchozí firemní klienty, tedy živnostníky, malé a velké firmy i korporace, a zajišťuje co nejhladší rozjezd a nastavení celého bankovního prostředí a procesu. Před několika měsíci se s přítelkyní přestěhoval z Prahy do domku ve východních Čechách, do pražské centrály banky to tak nemá zrovna blízko. Jiří Grunwald však nedojíždí každý den, v Praze tráví většinou dva dny v týdnu.

„Vstávám před šestou, popojedu autem na nádraží a sedám na vlak. Cestovní čas se snažím smysluplně využít: vyřizuji e‑maily, plánuji denní agendu, odpovídám na případné dotazy z banky i od klientů, čtu odborné články nebo v Duolingu vylepšuji angličtinu. A dojde i na soukromé věci – nový domov stále zařizujeme a vybavujeme, takže závěsy, světla, nábytek, nářadí do dílny a tak dále,“ směje se.

Po krátké cestě metrem je kolem deváté v kanceláři. Tým začíná krátkým synchronizačním standupem, na němž se probere dění předchozích dnů, co jde podle plánu a co ne a jak se vyvíjí aktuální sprint. Podívají se na aktuální produkt, jak se mu daří z pohledu čísel, tedy kolik nových klientů do banky získali.

„Velkou část těchto dnů zabírají týmové schůzky, snažíme se využít možnost se vidět. Pak se každý pustí do své práce, a pokud je třeba něco probrat, snadno si sedneme s kolegou k jednomu počítači a věc vyřešíme. Když skončí sprint, je schůzek víc, vyhodnocuje se, často se přijdou podívat lidé z banky, aby zjistili, jak se věci hýbou.“

Když je čas oběda, snaží se tým vyrážet společně do restaurací v okolí kanceláří, krabičky vedle klávesnice se u nich nenosí. Pokud není čas na výpravu ven, jdou Jiří a jeho kolegové do firemní kantýny. Po návratu do kanceláře následuje nezbytné kafíčko, u nějž se proberou další pracovní a mnohdy i osobní záležitosti a plány, případně potřebuje-li někdo s něčím pomoci a podobně.

„Odpoledne pak většinou ubíhá v podobném rytmu jako první část dne. I já se dostanu ke kódování. Sice méně než kolegové, ale i na to řemeslo dojde,“ usmívá se Jiří a dodává, že po ukončení sprintu si také s týmem sednou k jeho zhodnocení, řeknou si, co se povedlo, co ne a co propříště udělat lépe, aby bylo vše efektivnější.

Jak vypadají kanceláře, v nichž pracují? Jde o open space pro čtveřici týmů, z nichž každý má pro sebe jakési hnízdo stolů prostorově oddělených přepážkami. Kolegové jsou si tak nablízku a v operativním dosahu. 

Po práci Jiří míří zpátky domů na východ Čech. Přijíždí kolem osmé a sám přiznává, že ve vlaku už jen relaxuje, čte nebo poslouchá hudbu. Jelikož bydlí blízko přírodě, najde si čas na večerní procházku, ale na oblíbené kolo nebo běžky se do lesa většinou dostane ve dnech, kdy pracuje z domova.

„I tehdy začínám v devět, nejsem úplně ranní ptáče. Nespěchám se snídaní, vyřídím agendu, dáme si s kolegy každodenní standup a pak se snažím využít nerušený čas o samotě k hlubší práci, přemýšlení nad projekty, analýzám témat, ale i k samotnému kódování.“

S kolegy je v neustálém kontaktu přes týmové nástroje jako Teams, často si ale v kalendáři naplánuje ​„schůzku“ jen sám pro sebe, kdy ví, že nechce být vyrušován, a maximálně se soustředí na tvůrčí práci.

S kolegy má Jiří domluvu, že pokud je něco neodkladného, volají si, aby vyřešili urgentní věc, která hoří. Všichni se ale snaží toho nezneužívat pro maličkosti, které se třeba dají vyřešit ve společném chatu. Jakmile zazvoní pracovní telefon, všichni vědí, že jde o něco důležitého.

V domácí kanceláři většinou obědvá jídlo připravené předešlý večer. ​„Restaurací u nás moc není a nejsou úplně blízko a rozvoz jídla u nás nefunguje. Ale nám to nevadí, přítelkyně i já rádi vaříme, takže obědy si zajišťujeme oba takhle. 

V těchto dnech je skvělé, že je čas i na procházku, sport, nákup, právě na uvaření dobré večeře, na film. A pak už rychle na kutě, protože další den už zase vstávám na vlak,“ uzavírá vývojář Jiří.