Vývo­jáři Appliftin­gu (nejen) prozrazu­jí tajem­ství úspěchu v konkurenčním světě

1. Jáchym (Yahim) z Appliftin­gu prozradí: Jak řídit více pro­jek­tů součas­ně. 
   

2. Michaela Snop­ková (Misha) ze ste­jné líh­ně se podělí o postře­hy: Jak apliko­vat znalosti pro­duk­tového řízení v běžném živ­otě. 
   

3. Aldair Borges (Alder) z Muse zase otevře téma: Práce s daty a jejich využití. 
   

4. Jir­ka Bachel (Yka) a Adam Vesecký z Nav­i­garu ozře­jmí: Jak data pomáha­jí v kar­iérním rozhodování. 

Kočírovat něko­lik pro­jek­tů součas­ně je pro něko­ho hrač­ka, pro jiného noční můra. Yahim si jako pro­duk­tový man­ažer v agen­turním prostředí pře­cho­dem od man­agin­gu jed­no­ho psa (rozuměj projektu/​produktu) ke smečce prošel a zjevně jej osud ušt­vaného zajíce nepotkal. 

1. Agen­tu­ry čas­to nema­jí čas dodržo­vat metodolo­gie. Je to fakt, přes který nejede vlak. Co s tím: Naučit se stanovo­vat si pri­or­i­ty, odklá­dat, co nehoří, a zvlád­nout umění improvizace. 
   

2. Kdo by snad měl poc­it, že mu jako pro­duk­tové­mu, neřkuli pro­jek­tové­mu man­ažerovi stačí dobře znát produkt/​projekt a prostě ho nějak ​„kočírovat“, mýlil by se. Yahim tuto funkci vnímá jako doved­nos­t­ně náram­ně širok­ou, takř­ka jako roli děvčete pro všech­no. Adep­ty varu­je, že by měli být kupřík­ladu osob­nos­t­mi, které zvlád­nou vést work­shop či poradu od zdán­livého chao­su a totál­ního zmatení až k dosažení kon­struk­tivního cíle. A zároveň být i vizionáři vývo­je svěřených pro­duk­tů a tvůr­ci strate­gií jejich vývoje. 
   

3. Mus­try, macha, ruti­na, rozhodovací šablony? Při vedení vícero pro­jek­tů na ně zapomeňte, varu­je Yahim. Každý pro­dukt či pro­jekt je jed­ináček, i když jich máte na krku tře­ba pět. Každý chce své, vyžadu­je indi­viduál­ní příst­up. Obzvláště náročné jsou v tom­to směru oblasti zdravot­nictví, fin­techu či vzdělá­vací plat­formy. Což vel­mi kore­spon­du­je s vše­ho znalou holk­ou pro všech­no z bodu b). 

Jak proni­knout do duševních pochodů zákazní­ka a zjis­tit, jak­ou potře­bu chce koupí pro­duk­tu uspoko­jit? Na to exis­tu­je nespočet návodů a pos­tupů. Momen­tál­ně ​„jede“ rámec Jobs To Be Done (JTBD), s nímž nás Misha ori­en­tačně obeznámí. Nejotřepanějším přík­la­dem prin­cipu užití JTBD je vrtač­ka. Co potře­bu­je zákazník, který si ji jde koupit? Aby ji bylo možné ovlá­dat hlasem? Uměla uvařit kafe? Uklá­dala data o poč­tu vrtání? Nikoli. Potře­bu­je DÍRU. Máme-li buj­nou fan­tazii, možnost zákazní­ka ana­ly­zo­vat (odhad­nout) či se ho zep­tat, zjistíme, že potře­bu­je díru na skobu, na kter­ou chce pověsit obraz. Z čehož usoudíme, že jeho primární potře­bou je obo­hatit svůj živ­ot blízkým kon­tak­tem s uměleck­ým dílem. Co z toho plyne mar­ketingově? Kromě lev­né funkční vrtačky mu nabíd­neme také drahá umělecká díla, která máme v port­foliu, či s uměním sou­vise­jící služ­by apod. 

(Poznám­ka na okraj: JTBD mi trochu připom­ně­lo starou židovsk­ou anek­do­tu, kdy Kohn potká Roubíč­ka, kter­ak vychází z jakéhosi OC obtěžkaný kom­plet­ním rybářským vybavením. Komen­tu­je to: ​„Nevědí, co s časem, že si šel koupit tohle?“ A Roubíček vysvětlu­je: ​„Né, já šel pro balík men­stru­ačních vložek pro ženu. A pro­davač mi říká: ​‚A co vy budete ten týden dělat? Už to mám: Půjdete na ryba!‘“ Zde jde sice o bleskový, nicméně vel­mi hluboký vhled do niterných, vpravdě intim­ních potřeb klienta.) 

Misha na kon­cept JTBD nahlédne také z envi­ron­men­tál­ního hlediska. Je totiž log­ické, že lze s jeho pomocí mno­hdy odhalit skutečné potře­by klien­tů, a zabránit tak nad­pro­duk­ci zbytečných ​„krámů“, které pod pláštíkem ino­vací zaplavu­jí naši planetu.

Alder z Muse, pro­duk­tový man­ažer s bohatý­mi zkušenos­t­mi z oblasti hotel­nictví, na přík­ladech poukázal na zkreslené výk­la­dy dat, s nim­iž se v oboru setkává. Jako primární důvody matoucích inter­pre­tací vidí:

Role ana­lyzu­jících osob: Napřík­lad recepční, man­ažer hotelu a gen­erál­ní ředi­tel inter­pre­tu­jí ste­jná data o fron­tách na recep­ci zcela odlišně. 
Chy­bějící cíle: Bez jas­ně defi­no­vaných metrik, jako je napřík­lad zvýšení tržeb o 40 %, se data stá­va­jí pouze hro­madou čísel. 
Ignorování kon­tex­tu: Data bez širšího rám­ce, jako jsou sezon­ní trendy či chování uži­vatelů, mohou vést k chyb­ným závěrům.

• Začněte s jas­ně měřitel­ným cílem! 
  Např.: zvýšení průměrných příjmů na zákazní­ka o 40 % za rok a snížení průměrné čekací doby na recep­ci o 10 min­ut. Přes­ná definice výsled­ku umožňu­je snad­něji porov­nat různé přís­tupy a vyhod­notit jejich efektivitu. 
  

• Kom­bin­u­jte kvan­ti­ta­tivní a kval­i­ta­tivní data. 
  Čísel­né metriky jako ​„počet hostů“ či ​„doba odbavení“ čas­to postrá­da­jí kon­text. Kval­i­ta­tivní data (získaná napřík­lad z rozhovorů se zákazníky nebo per­son­álem) odhalu­jí ​„proč“ za čísly. 
  

• Pte­jte se: ​„Proč?“ (Meto­da 5 PROČ) 
  Pomocí této metody lze odhalit prob­lém. Napřík­lad: 
  – Proč jsou na recep­ci fron­ty? / Hosté při­jíždějí ve špičkách. 
  – Proč se hosté soustředí do ste­jných časů? / Větši­na letů přistává v odpoled­ních hod­inách. 
  – Proč nelze hosty rozložit do jiných časů? / Hotel nen­abízí moti­vaci k dřívější­mu nebo pozdější­mu check-inu. 

Aby­chom to měli snazší, před­stavil Alder něko­lik tech­no­log­ick­ých nástro­jů: 
Gain­Sight a Heap: Nástro­je pro kom­bi­naci kvan­ti­ta­tivních a kval­i­ta­tivních dat s autom­a­ti­zo­vaným sle­dováním metrik. 
AI-dri­ven analýza: Nástro­je jako Data­bricks umožňu­jí gen­erovat reporty na zák­ladě tex­tových dotazů, napřík­lad: Ukaž mi průměrnou dobu odbavení v posled­ním měsí­ci. 

Och, jak sym­pat­ická fir­ma! Mladá, se lezeck­ou stě­nou, cafe­ter­ií i lásk­ou k pivu! A jaký balík nabíze­jí! Tam chci. Tam jdu. Právě tenhle poc­i­tový příst­up prezen­téři Yka a Adam z Nav­i­garu nedo­poruču­jí. Není totiž založený na analýze dat, nýbrž na skocích na voňavé špeky. (Které ovšem mohou záhy zasm­rád­nout.) Obzvlášť když se rozhod­nete lovit i jinde než v našich českých ryb­níčcích. To je pak těžko spoléhat i na ref­er­en­ci tety Máni či kámoše, což býva­jí jinak poměrně rel­e­vant­ní zdro­je informací. 

Nechte se pro­to ori­en­tačně provést globál­ním trhem práce ve smys­lu: CO, KDE, za KOLIK. Určitě vás něco inspiru­je. Jak napřík­lad zjis­tit, zda nebo­ju­jete o lístek na Titan­ic? Jak neod­ký­vat nejnižší mzdu v oboru široko daleko? 

Také si odpovězte na otázku: PROČ PRÁVĚ JÁ? Což úzce sou­visí s pro­duk­tovým přís­tu­pem k hledání práce, tedy posu­zování sebe sama jako pro­duk­tu na trhu. Samozře­jmě si součas­ně neopomeňte srov­nat v hlavě (ideál­ně i zfor­mulo­vat a nap­sat), jaké jsou vaše pri­or­i­ty, co je pro vás důležité. Mno­hdy to může být cen­nější než sta­tisí­cové výplaty. 
Co se týče nejčastějších otázek, pak vězte, že firmy nejvíce nabíra­jí na jaře a na podz­im a v součas­nos­ti je nejvyšší pop­táv­ka po bor­cích v oblasti čistých tech­nologií a IT.