Čech mezi designéry stavebnic LEGO: Všichni jsme si podobní a pomáháme si
Milan Reindl má práci, která může být snem mnoha dětí i dospělých. Je totiž součástí týmu, který vymýšlí nové stavebnice LEGO.
Jeho pracovní náplní tak je být doslova ponořený do hromady kostiček. Práce to dovede být náročná, ovšem i díky týmovému duchu, který ve společnosti LEGO vládne, je podle něj opravdu poutavá.
Pro řadu lidí je stavebnice LEGO prostě zábava. K té většina přičichla už v dětství a mnohým vášeň pro kostky vydržela do dospělosti. Ti nejnadšenější stavitelé se nedrží návodů a vymýšlí si z kostek LEGO vlastní výtvory. Je to i případ Milana Reindla, který měl to štěstí, že svou vášeň dotáhl tak daleko, že ho dnes živí. Navrhuje totiž stavebnice v divizi LEGO Technic. Pro blog #ITtrendy prozradil, jak taková stavebnice vzniká.
Kde se vlastně rodí ta prvotní myšlenka na novou stavebnici?
Vždy hledáme něco, co zapadne do našeho portfolia, které na daný rok plánujeme. Dopředu vymýšlíme sortiment, který osloví co nejširší spektrum lidí, a to jak z hlediska věku, tak oborů zájmů. Naše základní stavebnice LEGO Technic jsou určeny dětem od sedmi let, ale samozřejmě máme v portfoliu i složité stavebnice pro starší a dospělé.
V týmu designérů tak přicházíme s nápady, házíme je do jednoho pytle a pak to různě probíráme, konzultujeme s vedením, marketingem a dalšími odděleními. Když nám z toho vyjde správný mix stavebnic, a to jak z hlediska složitosti, tak třeba druhů strojů, které představují, s kolegy si je rozdělíme a začínáme každý vymýšlet konkrétní stavebnici.
Prosadíte takto vlastní nápad?
Ano, samozřejmě se to občas podaří. A pak se vždy snažím o to, abych ho mohl skutečně realizovat já. Povedlo se mi to třeba u náročné stavebnice vozu Ford GT. Myšlenku na ni jsem nosil v hlavě řadu let. Nebo jsem takto přišel s nápadem letadélka pro naši nejmladší skupinu uživatelů, i to se mi povedlo prosadit.
Když už víte, jaký model chystáte, jak to probíhá?
Vezmu kostky a stavím. Mám v kanceláři organizér se spoustou dílků, snažím se minimálně odbíhat do skladu, protože mohu třeba přijít o myšlenku, která mě napadla. Daný model stavím pořád dokola, zkouším, co funguje a nefunguje. Hledám cesty, aby se vše hýbalo, jak má, a přitom aby byl model pevný a zároveň bezpečný. Je to často metoda pokus – omyl. Někdy pořád dokola stavím ten samý detail a hledám, jak ho v tom celku ukotvit.
Myslím, že spousta lidí by na to neměla trpělivost, někdy je to skutečně náročné. Představte si, že tu samou část modelu opakuji třeba padesátkrát a pořád nemám ideální řešení. Nakonec se to ale vždy podaří. U kostek trávím většinu svého pracovního času, ale musím se probrat i dalšími procesy, papírováním a stavěním modelu v digitální podobě.
Používáte výhradně stávající kostky, nebo vymýšlíte i nové?
Při prvotním návrhu vycházíme z toho, co máme, ale někdy samozřejmě dílky vymýšlíme. Třeba pro Ford GT bylo z těch asi 1500 dílků několik nových: dělali jsme blatníky a světla a také hnací hřídel. V takovém objemu se dílek prosadit dá, u menších stavebnic je to ale problematičtější. Vždy se v těchto případech snažíme přijít s dílkem, který bude možné používat i v budoucnosti a který naši stavební platformu obohatí, ať už funkčností, nebo vzhledem.
Jak dlouho vývoj takového modelu trvá?
Za design jsou to měsíce až roky práce v závislosti na složitosti i dalších faktorech. Třeba když má model skutečnou předlohu, pak i já jako designér musím počítat s časem na konzultace se zástupci autorů té předlohy.
Pracuje na modelu vždy jeden designér?
Za jeden konkrétní model je vždy zodpovědný jeden designér. Nakonec ale vždy jde o týmovou práci. Jsme tu taková skupina kliďasů, všichni kloužeme na podobné vlně a jsme typově podobní lidé. Když hoří termíny, zapojí se kterýkoliv člen týmu, který má volné ruce. To pak nad jednou stavebnicí sedí i několik lidí a ladí poslední detaily.
Když jste s kolegy podobně naladění, trávíte spolu i nějaký ten volný čas?
Ano, vídáme se i mimo práci. Není to třeba kdovíjak často, ale zajdeme si na pivo nebo někam i vyjedeme jako celý tým. Máme opravdu přátelské vztahy a vzhledem k tomu, že služebně nejstarší kolega je tu od roku 1987, nikdy není nouze o spousty zábavných historek.
A když máte model hotový?
Když model odprezentujeme a je schválený, přebírají si ho kolegové, kteří chystají návody. Ti sledují, jak model stavíme my, někdy náš postup víceméně zachovají, ale jindy přijdou s překvapivými změnami a vše třeba „otočí“. Pak jsou tu týmy, co vymýšlí balení, grafickou podobu samolepek a potisků dílů a marketing. Také se plánuje výroba, kolik kostek bude potřeba a podobně.
Trávíte s LEGO kostkami i svůj volný čas?
Možná to zní trapně, ale ano, trávím. Přijdu po osmi hodinách z práce, kde dělám na něčem tajném, sednu si doma k tomu mému letadélku a jdu třeba vymýšlet jeho 46. přestavbu. Nebo se věnuji třeba historickým stavebnicím. A některé ty věci natáčím i pro svůj YouTube kanál.
Do stavění se snažím občas zapojit i své děti. Ale volný čas samozřejmě trávím i jinak: věnuji se rodině, příležitostně hraji na baskytaru, poslouchám a recenzuji hudbu pro časopis, s kamarády hraji Dračí doupě nebo pro tuto hru maluji figurky.
Životní cesta Milana Reindla
Příběh Milana Reindla je svým způsobem pohádkový, jako dovedou být stavebnice LEGO samy. Původně učitel na základní škole v Sušici se k práci pro společnost LEGO dostal díky svému nadšení pro tyto stavebnice. To v sobě objevil zhruba ve 25 letech, kdy začal ze stavebnic LEGO Technic stavět své vlastní výtvory a ty sdílel na internetu. V roce 2010 se na radu přátel ucházel o pozici designéra stavebnic LEGO, ale napoprvé to nevyšlo. V roce 2012 ho ale do společnosti LEGO coby designéra stavebnic přijali a stal se tehdy prvním Čechem, který začal stavebnice LEGO navrhovat. Mezi jeho nejznámější stavebnice patří třeba Ford GT, Land Rover Defender nebo malé letadélko, které pro své fanoušky na sociálních sítích přetvořil už ve 45 dalších modelů.
