Vyčerpaní a jednou nohou ve výpovědi

Pracovníci v technologiích a v IT jsou podle průzkumů ohroženi na duševním zdraví více než lidé v jiných oborech.
Vyhoření a vyčerpanost z práce jsou tématem číslo jedna pro psychology i sociology, kteří zkoumají, proč postihují právě tento obor. ​„Z naší zkušenosti je zde specifik hned několik: Technologie se neustále vyvíjí a mění, změnám je potřeba se přizpůsobovat a inovovat. Současně ale zákazníci požadují jistotu a stabilitu, což vytváří často zdánlivě protichůdné situace,“ přibližuje dilema IT sektoru PhDr. Vojtěch Bednář z platformy Firemní sociolog.

„Obor je specifický vysokou dynamikou výkonu, kdy zatížení zaměstnanců osciluje mezi poměrně nízkým a extrémním, což je mimo doporučení pro ergonomii práce a často i na hraně lidských možností. Mimořádně důležitá je tu navíc i schopnost spolupráce mezi různými profesemi, často na globální bázi, což je další stresor,“ dodává Bednář.

Uživatelé IT většinou vnímají technologie jako konstantní produkt – nepožadují nové funkce či vlastnosti, chtějí hlavně, aby systémy fungovaly bezpečně a konzistentně. Oproti tomu je tu však nutnost neustále zabezpečovat, reagovat na aktualizace i změny samotné podstaty produktů a služeb. A kdo je v tom fofru v pozici toho,
na koho spadne vina, když se nezadaří? ​„I drobná chyba může způsobit selhání s nedozírnými následky,“ říká Vojtěch Bednář.

Podle studie The Burnout Index z roku 2022, která zahrnula
32 644 IT profesionálů z 33 zemí, vnímá 62 procent z nich fyzickou a emocionální vyčerpanost. Vysoké riziko vyčerpání vykazují dvě pětiny dotazovaných, 42 procent z nich zvažuje do půl roku odchod ze své pozice. Vojtěch Bednář výsledky čte tak, že problémem nemusí být jen to, že by práce v IT byla jednosměrně zatěžující či extrémně namáhavá jako některé jiné, ale že primární roli hraje právě kombinace mnoha faktorů, které působí souběžně vedle sebe.
​„Jde o typický problém nejen v IT, ale i v jiných high-tech oborech,“ říká. ​„Lidem se zkrátka lépe pracuje, když je míra zátěže konstantní,
byť třeba vysoká, než když osciluje, protože pak ke stresu z práce samotné přidáváte stres ze změny.“

Bednář dodává, že IT práce bývá často nedostatečně doceněna a ohodnocena ze strany lidí, kteří potřebují její výsledky, ale nevyznají se v její podstatě. ​„U dat z roku 2022 je potřeba navíc zohlednit i blízkost pandemie. V roce 2024 nás už nezatěžuje stres z protipandemických opatření, o to více však trpíme bezpečnostními problémy a potenciální ekonomickou nejistotou.“

Zaměstnavatel musí dát v první řadě svým lidem jasně najevo, že si jejich práce váží a že je pro něj důležitá.
Zásadní také je, aby zaměstnanci měli prostor pro své osobní aktivity a koníčky, aby především u nich byla podporována pohybová aktivita a sport,“ radí Bednář a zároveň nedoporučuje snahy o ​„korporátní wellness“
či někdy až přehnaný luxus na pracovišti, ale spíše rozvoj zdravého životního stylu včetně omezování přesčasových hodin v práci (či alespoň jejich dostatečnou kompenzaci).

„Zásadním problémem nejen v IT je otázka kanceláří a pracovních prostor,“ připomíná. Moderní ​„smart office“ podle něj vedly ke ztrátě individuálního prostoru, což je sice ekonomické, ale problematické jak pro ergonomii, tak duševní hygienu práce. Klíčovým předpokladem dobré duševní kondice je pak kvalitní vedení. Osvícení, přiměřeně autoritativní vedoucí pracovníci s jasnou vizí a směrem, kteří do rozumné míry chápou a systematicky podporují zaměstnance, jsou pro jejich dobrý stav úplně stejně důležití jako prostředí, uznání či benefity.