Deep Blue versus Kasparov. Jak stroj dostal člověka poprvé na lopatky
Když po tříhodinovém zápasu na konci milénia porazil superpočítač Deep Blue od IBM šachového velmistra Garriho Kasparova, bylo to nevídané. Nemusíme hned zacházet tak daleko, abychom to přirovnávali k citátu „Věk lidí je u konce“ z Pána prstenů. Stačí sáhnout k prohlášení televizního moderátora, který před zápasem člověka proti stroji pronesl legendární slova: „Zapomeňte na čtyři sta tisíc dolarů, tady jde o budoucnost lidstva! A nyní – předpověď počasí.“
Čtyři sta tisíc dolarů, jež měly připadnout vítězi, se skutečně krčí před významem, který tehdejší porážka superšachisty superpočítačem nesla. Zmíněná prohra Garriho Kasparova, k níž došlo 10. února 1996 (při zápasu zahájeném šachovou Alapinovou variantou sicilské obrany), ale ještě nerozhodla o výsledku celé hry.
Následující den klání ve Filadelfii pokračovalo a tentokrát to byl Kasparov, kdo dal svému elektronickému protivníkovi na frak po třiasedmdesáti tazích. Další dva zápasy skončily remízou a poslední dvě hry už dostával za uši jen počítač, aby si čtyři stovky dolarových tisícovek nakonec přece jen odvezl Garri Kasparov, a nikoliv tým IBM.
Dobrá zpráva pro IBM a jedna zdecimovaná pýcha
Jenže v květnu 1997 si člověk se strojem dali odvetu, tentokrát v New Yorku, a to už Deep Blue dokonal čin, který o rok dříve pouze naznačil: Garri Kasparov se tu stal historicky prvním světovým šampionem, který byl v rámci šachového turnaje poražen počítačem. Zahřát může lidstvo myšlenka, že i tentokrát si Kasparov odnesl čtyři sta tisíc dolarů (ty zde byly vyhrazeny pro poraženého), ale tým IBM si odnesl stovek sedm a navrch ještě zdecimování dosavadní lidské pýchy ohledně toho, že pokud jsme v něčem vážně nejlepší, jsou to šachy.
Deep Blue nám dal jasně najevo, že nejsme – a už nikdy nebudeme. Co se na poli kompetice lidí a strojů událo od té doby, solidně shrnuje to, co Kasparov prohlásil o mnoho let později v podcastu Sama Harrise. Muž, který v době své historické prohry obviňoval IBM z podvádění (byl o tom natočen i pěkný dokument Game Over), v roce 2016 už svůj postoj stačil přehodnotit a poznamenal: „Program, který v pohodě porazí Deep Blue, si dnes můžete nainstalovat i do laptopu.“
Deep Blue byl přitom v době Kasparovovy porážky čímkoliv jiným jen ne laptopem. Počítač, který původně nesl označení Deep Thought (což ale příliš připomínalo pornografický film Deep Throat, pročež jej IBM přejmenovalo), byl svého času masivní mašinou, fyzicky sestávající ze dvou vysokých beden. Systém kombinující vyhledávací schopnost dvou set milionů šachových pozic za vteřinu s databází všech možných zahájení hry byl příkladem takzvané symbolické umělé inteligence, což byl přístup kralující oboru AI od poloviny padesátých do poloviny devadesátých let, a patřil k předstupňům umělé inteligence, jak ji známe dnes.
Život jde dál
Svůj šachistický um systém nečerpal ani tak z drobných programátorských nuancí jako z brutální výpočetní síly. Ta dřímala v superpočítači IBM RS/6000 SP, osazeném třiceti procesory PowerPC 604e a čtyři sta osmdesáti „šachovými čipy“. Samotný program byl napsán v programovacím jazyku C a běžel pod operačním systémem AIX, a jen co se zahájení her týče, pracoval umělý mozek s více než čtyřmi tisíci pozicemi a sedmi sty tisíci hrami šachových velmistrů.
Jak predikoval zmíněný televizní moderátor, skutečně to byl začátek něčeho, co ovlivní fungování lidstva… ale život, stejně jako zprávy o počasí, jde dál. Počítače nás od té doby porazily nejen ve hře go (kde jde mnohem více o intuici, v níž se nám počítače nevyrovnaly, dokud hru neovládl program AlphaGo), ale dnešní pokročilí AI agenti už bez problémů kralují i Minecraftu. A tak nám nezbývá než umělé inteligenci popřát hodně štěstí, vzít si popcorn a dívat se, jak si hraje.
