Zimy umělé inteligence. Proč vývoj i zájem o AI čas od času zamrzne?
Jestli je něco nad slunce jasné, pak je to fakt, že žádný rok se neobejde bez zimy. Stejně tak ale platí, že se bez zimy neobejde ani vývoj umělé inteligence – čímž ovšem nechceme říct, že by se oboru AI dařilo prostě jen v ročních obdobích, kdy sluníčko září vysoko na obloze a vzduchem poletují motýli. Takzvaná zima umělé inteligence (AI Winter) označuje období, kdy pokrok, financování i zájem o AI výrazně poklesnou. Tak výrazně, jako by to vše na nějakou dobu zamrzlo.
A není to daleko od pravdy. Zima umělé inteligence následuje zpravidla po mnohem žhavější fázi velkého nadšení a očekávání, do níž se AI dostává díky zásadnímu pokroku či novému projevu toho, že jde o skutečně zlomovou technologii, která nás dostane až ke hvězdám. Jenže po této fázi už vcelku pravidelně nastává období vystřízlivění, kdy celý obor udělá určitý krok zpátky. Očekávání nejsou zcela naplněna a kýžený pokrok nejde tak daleko, jak by si všichni přáli.
Takové období útlumu nebo stagnace svět umělé inteligence zažil už několikrát.
Poprvé se termín „zima umělé inteligence“ objevil v roce 1984, kdy doprovázel varování, že nadšení z AI v osmdesátých letech už se dostalo do příliš vysokých otáček a zcela logicky po něm bude následovat zklamání a vystřízlivění.
Za autory termínu jsou považovány dvě tehdejší kapacity na umělou inteligenci Roger Schank a Marvin Minsky, kteří přesně takové období zažili už za podobné situace v sedmdesátých letech. Tihle dva popsali „zimu umělé inteligence“ v podstatě jako řetězovou reakci ne nepodobnou „nukleární zimě“, která začne pesimismem v komunitě kolem AI a přenese se na pesimismus v tisku, načež bude následovat snížení financování AI byznysu a také zatípnutí vývoje umělé inteligence. Tři roky po jejich předpovědi se přesně to také stalo.
My čekali jaro, a zatím přišel mráz
Od té doby svět zažil těchto zimních období pro umělou inteligenci hned několik. Dnes je za první zimu umělé inteligence označován historicky rok 1966, kdy naděje do AI vložené zchladilo selhání strojového překladu. V sedmdesátých letech se objevilo hned několik dalších zim umělé inteligence, kupříkladu když v letech 1973 a 1974 osekala americká Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA) financování akademického výzkumu AI.
Další zimy umělé inteligence následovaly jak v osmdesátých, tak v devadesátých letech. Scénář byl pokaždé stejný: počáteční vlna nadšení a obrovské investice, načež následovalo střízlivější přehodnocení, zklamání z dosavadního vývoje a zmírnění financování i útlum samotného výzkumu. Přesné jako hodinky, předpokládatelné jako jaro, léto, podzim a zima.
Otázkou nyní samozřejmě je, zda se v období bezmezného nadšení z platformy GPT‑4 a jí podobných nenacházíme v nejteplejších dnech dalšího léta umělé inteligence, po němž musí neodvratně přijít zima. Určitými vlaštovkami (v tomto případě tedy spíše ledňáčky) toho, co by mohlo následovat, by mohly být aktuální zprávy o tom, že velcí investoři se začínají na současný rozvoj umělé inteligence dívat trochu střízlivěji a poukazují na to, že masivní investice do AI jsou sice jedna věc, ale jejich návratnost je věc druhá. A ta zatím není nic moc.
Jaká je tedy předpověď počasí pro obor AI? V tento okamžik je možností několik. Je možné, že zažíváme poprvé období, kdy zavládne věčné léto? Jistě. Je možné, že po vzoru slavné hlášky ze Hry o trůny se zima už blíží? Samozřejmě. V jakémkoliv scénáři však platí optimismus, protože ať je zima umělé inteligence sebemrazivější, nakonec po ní vždycky přijde zase jaro. A to je pro umělou inteligenci pokaždé o něco vlídnější, než bylo to dřívější.
Zima se možná blíží, to se nedá popřít. Ale jaro na sebe nikdy nenechá dlouho čekat.
